•SmutNá POvídKa•

24. října 2008 v 14:51 | -MisS-MaSh- |  PříběHy
"Bylo jí šestnáct let..." začíná vyprávět maminka příběh, jenž se odehrál za dob, kdy seděla v lavici tak, jako dnes já.
"Jak jsem řekla.Bylo ji šestnact let. Byla to krásná holka. Kam vešla, pořád se smála, zářila jako hvězdička na nočním nebi. Nikdy se na nikoho nenaštvala, vyzařovala z ni jen dobrá nálada a na všechny byla vždy milá.
Ve třídě měla i svou nejlepší kamarádku. Byly to kamarádky na žiovot i na smrt. Kam šly, vždy byly spolu. Nejen že měla kamaradku, ale i milujícího kluka. Moc jim to slušelo, chovali se k sobě krásně...Každý jim jejich lásku záviděl...Vlastně měla všechno, co si mohla přát..."
Vypráví maminka s jiskrami v očích, potom ale ztiší řeč a do očí se ji nahrnou slzy:
"Pamatuji so to, jako by to bylo dnes. Vešla jsem do třídy a spatřila ji sedět v lavici samotnou. Její nejlepší kamarádka si ji ani nevšimla a bavila se s nějakou jinou holkou. Podívala jsem se ji do očí ale ona uhla pohledem, Spatřila jsem, jak se snaží zadržet pláč. Rty, které se vždy smály, se náhle nepohly.Bylo strašné ji takhle vidět, vždyt to nebyla ONA!
A tak to trvalo přesně týden. Seděla v lavici sama, kamarádka si ji ani nevšímala...Uběhl týden, kdy s nikym nepromluvila, na nikoho se nepodívala...
Jednou ráno přišla do škoy a střetly jsme se v šatně. Podívala se na me a spustila: - Ona mě nechala, neřekla důvod a vykašlala se na mě. Opustila mě jako kus hadru. I on mě nechal, řekl že s ubrečenou holkou nebude, nemá náladu mě utěšovat. Rozešel se semnou. Připadam si jako opuštěna hadrová panenka na skladu. Už mě tenhle život nebaví. Nemám pro co žít...- To byla její poslední slova a pak ze školy utekla. Už nepřišla. Myslely jsme, že je nemocná, ale pak nás zarazil černý prapor nad okny naší školy. Do třídy vešla profesorka a oznámila nám, že spáchala sebevraždu....
Vyhrkli mi slzy...Vzdyt já byla poslední se kterou mluvila!
Na pohřbu bylo mnoho lidí, nikdo se nemohl ubránit slzám...Někde v dálce jsem zahlédla JEHO! Stál tam a plakal, jenže ja ho nenáviděla, nenáviděla jsem ho za to co udělal, že ji nechal se trápit....Měl zemřít on NE ona!"
Těmito slovy ukončí mamka své vyprávění a já se pustím do pláče...Dnes ji mohlo být 34 let a mohla by být štastně vdaná a mít děti. Místo toho je už 18 let tady- pod zemí -. Díváme se společně s mamkou na hrob, dnes už ženy, a pláčeme.
Položíme na hrob společnýma silama kytici a odcházíme. Mamka si otře slzy a řekne: "Boruwko, i když ti někdo hodně ublíží, neber si život, je to to nejcenější co máš!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

JsTe ZamiloVaní ? ♥ !

Ano,mocZ =* 47.4% (101)
<3 Tak troChu 29.6% (63)
x( wŮbeCc 23% (49)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama